Zahrada jako oáza

Proč oáza?

Protože slovo oáza se používá pro místa s vodou, zelení a životem, utopené v nehostinné poušti. A pro mě rodinná zahrada leckdy je právě takovou oázou mezi zoranými erodovanými a postříkanými poli, mezi asfaltovými plochami, v poušti města. Trápí mě stav naší planety, beru si to k srdci leckdy až moc a strávila jsem hodně času dumáním nad tím, co bych já jako máma od dětí odněkud ze střední Evropy, ale taky jako jedinec s určitými odbornými znalostmi, mohla pro tu naší matičku Zemi udělat.

Z pohledu zahradního architekta mě trápí víc než co jiného otázky zadržení vody v přírodě, otázky zbytečné eroze půdy, odlesňování obrovských území. Dále nadužívání všech těch pesticidů, herbicidů a insekticidů, které způsobují mizení druhů hmyzu a rostlin. Čtu o tom, mluvím o tom horem dolem, a sama jsem ve své zahradě udělala maximum pro to, aby alespoň ta moje malá zahrádka byla takovým zapomenutým rájem, oázou normálnosti, kde je svět ještě vpořádku.

A postupně zjišťuji, že zdaleka ne všechny věci, které já považuji za samozřejmé, jsou srozumitelné všem zahrádkářům, respektive všem majitelům zahrad, terásek i jen truhlíků s muškáty. Proto jsem to všechno sepsala a posílám to do světa, snad si to postupně ty správné uši najde.

Pro koho?

Tuhle jsem někomu vysvětlovala, že zahrada by měla být příjemné místo pro všechny… a došlo mi, že to slovo „všechny“ myslím mnohem šířeji, než se zdá a možná než je na první dojem patrné.

Nejde mi totiž jen o členy rodiny lidské i zvířecí, ale i o motýly, hlemýždě, ježky, ptáky, včely, čmeláky, mravence, houby, lišejníky, žížaly a myši. Všechnu tu havěť, kterou považujeme za tak samozřejmou a neviditelnou, až jsme si nevšimli, že pomalu zmizela.

Zahrada je pro mě výsečí přírody ve vší rozmanitosti.

A jak ji takovou udělat? Postupně to vezmu od velkých zásahů po menší, každý může zkusit alespoň něco.

Základem je nebát se sázet.

Sázet všude, kam to jde :).

Sázet co? Třeba:

1. Stromy

Když navrhuji do nových zahrad stromy, upozorňuji klienty, že vyrostou do výšky a budou vypadat jako stromy.

Tedy budou určitě vyšší než člověk, vyšší než dům. Pro někoho nepříjemný moment, kdy se lekne ztráty kontroly, pro někoho příslib zamávání křídel, kdy se začne těšit, že ho něco přeroste.

 

 

 

Ano, stromy budou stínit – a v slunných a suchých letních dnech bude stín stromů to jediné místo, kde se bude dát pobývat.

Bude z nich padat listí nebo jehličí. A to se využije jako mulč nebo zkompostuje na listovku, která je výborným, lehounkým hnojivem.

Jehličí v létě voní pryskyřicí.

Stromy budou clonit výhledům na sousedovic okna, budou v jejich větvích běhat veverky, budou na nich vrkat hrdličky a hnízdit ptáci.

A taky ubytují nějaké to CO2 ze vzduchu, což se hodí – konkrétně průměrný stoletý strom zvládne do dřeva navázat zhruba tunu (!) CO2, on si nechá C, do vzduchu pošle kyslík O2.

 

Co se zahradou, kde stromy nejsou?

Pokud to je proto, že je zahrada malinká a strom by se do ní vážně nevešel (zahrada do cca 80 m2), lze místo stromu vysadit vyšší keře, více keřů, nějak to nahradit. I když – existují i stromy s úzkou korunou (mívají v názvu jako poslední slovo „Fastigiata“ či „Columnaris“), které se vejdou leckam. Lze sázet stromy kvetoucí a opadavé, protože mají vliv i na množství hmyzu, který na své květy nalákají, i stálezelené jehličnany, protože cloní pohledy i v zimě.

Pokud stromy na zahradě nejsou proto, že by se tam takzvaně nevešly, je věcí rozhodnutí, zda to změnit (a oželet kus trávníku, což pokud nehrajete pravidelně fotbal nebo bedminton, není asi problém) a jaké stromy vysadit. Stín v létě je dobré naplánovat tam, kde se příjemně sedí, druh stromu volit tak, aby se Vám líbily. Máte-li sousedy, kteří stromům neholdují, přímo se jich bojí, případně sázíte poblíž vzdušného vedení elektriky, je třeba respektovat odstupy. Ale nějak se to obvykle vymyslet dá :).

2. Keře

Když navrhuji do zahrad okrasné keře, je jich tam podle někoho až hodně.

Možná až moc, protože pak zbyde méně místa pro lány trávníku? Nejenže jsou u plotu, ale já je dávám i do další řady???

Já těmi hustšími výsadbami umožňuju vzik křoví a roští, kde mezi větvičkami vzniknou tajemná zákoutí, kam nedosáhnete, kde mohou ptáci hnízdit, kde se mohou skrýt před nepřízní počasí, kde je i v létě stín a ideálně trošku vlhko. Také se tam mohou skrývat děti, v zimě ježek pod listím, protože tamodtud nemá smysl listí hrabat.

 

 

Jak vpašovat na zahradu další keře?

Pokud sázíte novou zahradu, nebojte se vytvářet keřové skupinky. Nejen olemovat plot řádkou keříků, které stojí jak vojáci v řadě, ale vytvořit skupiny tří a více rostlin. Můžete jimi oddělit jednotlivé sekce zahrady, pohrát si s dobou kvetení, aby byla skupinka v čase proměnlivá, a zejména se nebát, že to vyroste. Vyroste. V trojici keřů vznikne uprostřed prostůrek plný různých větví, kde se budou dít věci :).

V zahradě již fungující je možné se rozhlédnout a najít hluché rohy, kam se beztak moc nechodí a jen se tam seká, najít linie keřů, ke kterým by šlo alespoň sem tam dosadit třetího do sponu, najít výhled, který by chtěl něčím zakrýt. Já ve své zahradě už mám všude obsazeno dvakrát, ale pořád vidím místa, kam by to případně ještě šlo :).

Samozřejmě jsou zahrady promyšlené, vzdušné, kam se další keře již nevejdou, ale i tam je možno doplnit alespoň…

3. Květiny

Když navrhuji trvalkové záhony, myslím na postupné kvetení – nejen proto, že je to zemský ráj na pohled, ale i proto, aby opylovači (včely, čmeláci) měli neustále co obletovat a nezapomněli tak na vaši zahradu, až přijde na ovocné stromy a keře. Myslím i na pozdní kvetení, aby i v září včely měly šanci na poslední chvíli trošku toho pylu sehnat a léto neodešlo moc rychle.

Myslím i na možnost řezu do vázy, protože ani kytici pivoněk, ani denivek, a dokonce ani vlčích máků, si v květinářství s dovezenými květinami nekoupíte.

Myslím i na květiny na sušení a vazbu podzimní výzdoby a adventních ozdob, na jarní cibuloviny, které i v nás zažehnou jiskřičku naděje, že „i letos to jaro fakt přijde“, myslím na květiny žluté, které hmyz vidí nejlépe, i na květiny modrofialové, které trochu zchladí a zklidní žhnoucí dlouhé dny července.

 

 

Květiny našich babiček našim zahradám sluší, polní kvítí je trendy, ale pestík a tyčinky najde včela i v minimalistických květenstvích, takže… proti gustu žádný dišputát a vysaďte si, co se Vám líbí, hlavně ať to kvete.

S oblibou vysazuji motýlí keř, na kterém je opravdu možno vidět různé druhy motýlů (ale všimli jste si, že modrásků je strašně málo? Všude létají bělásci, ani žluťásci nic moc…), a mezi květiny je možno vysít i zeleninu a koření do kuchyně. Pokud si ho sami nepostříkáte pesticidy, neudělá to ani nikdo jiný a budete si tudíž moci být jistí, že to není jedovaté.

4. Zeleninová a bylinková zahrádka, ovoce

Plody zahrady jsou důležitou součástí přínosů, které zahrady přináší. Ne každý je chce, ne každý je má, ale ti, kdo je mají, jistě vědí, proč. Kromě radosti, kterou tak hezky popsal Karel Čapek v knize „Zahradníkův rok“, kromě uspokojení, také přinášejí dokonalou bioúrodu. Co si nepostříkáte proti škůdcům Vy, neudělá za Vás preventivně ani sám velký agrotechnik, takže… víno, jablka, meruňky, rybízy… všechno můžete mít ve vlastní biokvalitě.

 

Kvetení zeleniny a bylinek je navíc lákavé pro opylovače a taktéž včelaři jsou rádi, když je med „okořeněný“, tedy taková oboustranně výhodná konstelace.

Apeluji teď nenápadně na pěstování fenyklu, aby nám nevyhynul definitivně otakárek fenyklový.

5. Trávník

Trávníkem nehýřím.

Navrhuji ho pro hry a pobyt na zahradě, ale má takovou velikost a tvar, aby se obyvatelé nestali otrokem sekačky. Trávník má v zahradě své místo a není nutné se ho velkohubě vzdát – přecijen vyběhnout bosky na zahradu, zapinkat si bedminton bez rizika šlápnutí na včelu nebo na bodlák, pocourat se v ranní rose… patří mezi základní radosti, které ze zahrady máme. Vpořádku. Ale není potřeba udržovat tuhle příjemnou zelenou deku v celé zahradě.

Určitě ne pod nižšími stromy, podél keřů, v předzahrádce, kam nikdo nechodí. Nešijte na sebe bič v podobě různých zákoutí, faldíků na šíři jednoho záběru, odkud je nutno se sekačkou couvat…. ovál nebo obdélník jsou lepší tvary, řekla bych.

A když už je trávník vysetý všude, není potřeba ho všude udržovat stejně krátký, jako na golfovém hřišti….

 

Při návrhu obvykle volím směsi s kvetoucími „plevely“ – jednak nejsou tak choulostivé na sešlap a sucho, a jednak poté, co vyrostou, nesečeny, umožní život dalším druhům hmyzu. Kdo viděl animovaný film „Co se děje v trávě“, ví, že jen stébelnatá tráva na takové vzrůšo nestačí. Osvědčuje se sekat nakrátko jen část, kde se běhá bosky, a zbytek nechat alespoň občas vykvést. Lépe je kosit tyhle kvetoucí luční části kosou, to nerozšmelcuje tolik živých tvorů jako sekačka, ale i jeden vynechaný týden v pravidelném sečení je dobrý začátek.

Údržba trávníku

A hnojení a herbicidy… sečením a vertikutací se zvládne hodně. Až bych řekla „dost dobrý“. Mech je na došlap měkký a navíc drží vodu, takže pokud nesoutěžíte se sousedem o golfový trávník, lze ho v přiměřené míře v trávníku nechat.  Pampelišky (pokud Vám vadí) lze ve vytčeném úseku vyrýpat specielním náčiním s ostrou špičkou, mají jeden přímý kořen od středu dolů. Bodláky taky, i když je to příšerná práce v rukavicích (vím). Pýr taky, bršlice je k uzoufání, já se jí raději rozhodla jíst v salátu, než bych přiznala prohru :), ale v sečené části není, jen v okrajích. Pokud se Vám už ale bojovat přirozeně nechce nebo je toho moc, použijte, co potřebujete, jen myslete na to, co si na těch bosých nohách pak přinesete domů, případně co budou mít na nožkách vaše děti.

A jestli to nejde jinak. Třeba mulčem:

6. Mulč

Mulč není jen kůra.

I když při návštěvě hobbymarketu to tak vypadá.

Mulč je obecně slovo pro pokryv zeminy v kořenové zóně žádoucích rostlin, který znesnadní růst plevelům, udrží vlhkost a teplo u kořenů rostlin a který, pokud se rozloží, vhodně rostliny přihnojí.

Mulč z kůry jehličnanů má kyselou reakci (pH menší než 7), proto je velmi vhodný pro kyselomilné rostliny – vřesovištní, rododendrony, kanadské borůvky.

Pro neutrální reakci je vhodnější mulč z „něčeho jiného“, a to něco může být například posečená tráva, seno, sláma, piliny v tenčí vrstvě anebo štěpka (pokud máte nadrcené větve ze štěpkovače).   Anebo opadané listí (vyjma ořešáku). Mulč by měl dýchat, tak na to je potřeba myslet při nastýlání vlhké trávy nebo sena – čechrejte, ať to nezačne hnít, ale krásně to tleje – ale jinak se fantazii meze nekladou.

A pro zásaditou reakci (vápnomilné skalničky např.) je dobré mulčovat drtí z vápence, pískem atd.

Sumasumárum cokoli, co máte jako „odpad“, lze nastlat k nějakým keřům a ony to za odpad považovat nebudou.

A tím se dostávám k podstatné věci, když už jsme u toho tlení, a to je

7. Kompost

Kompost, i když malý, se hodí.

Nejenže přestanete plnit směsný odpad bioodpadem, ale získáte surovinu pro sázení nových rostlin, zeleniny a bylinek, anebo i pro mulčování a přihnojování stávajících keřů a stromů.

Do kompostu patří kromě zbytků z čištění ovoce a zeleniny i zbytky sypaného čaje, zbytky vařené zeleniny, papírové ubrousky, kterými jste utřeli dětem pusu po ovocné přesnídávce… postupně sami přijdete na to, že kompost zbaští ledacos. Při kompostování vzniká teplota až 70°C, takže proces je to opravdu očistný.

Já osobně mám na kuchyňských dvířkách koš na bioodpad, kam dávám zelené pytlíčky z dm drogerie, s nimi to pohodlně házím na kompost… a na jaře už tam nejsou, jsou rozložené, jen krásná zemina se mi sype do lopatky.

Žížaly do něj specielně nasazovat nemusíte, snad to stále ještě funguje tak, že přilezou samy.  Pokud tedy nekompostujete na balkóně, tam je dobré nějaké nalovit po dešti na ulici. Ale vlastně navrhuji komposty i proto, ať je dost žížal v celé zahradě – žížala má tu vlastnost, že ať zbaští cokoli, na konci vyjde zemina neutrální reakce. Žížala je nedoceněná chemická laboratoř.

8. Krmítka a jiné doplňky

Vždy je v zahradě nebo na balkóně nějaké místo pro krmítko. Ať už vystrčené tak, aby „bordel“ nepadal sousedům na dolní balkon, anebo naopak uchycené přímo na okenním skle tak, aby ho nesfoukl vichr třináctého patra…   Pohled na zasněženou krajinu s ptáky u semínek je uklidňující a navíc pak titíž ptáci na jaře očistí zahradu, zvyklí, že tady se něco k snědku najde vždy.

Navrhuju a propaguju hmyzí domky, včelí úly, pítka.

Radost z toho, že dírky minulý víkend vyvrtané jsou nyní zavíčkované a „někdo tam bydlí“, je nepopsatelná.

 

Pohled na pítko je přímo zenový :).

Úl, pokud se navíc při stáčení medu sejdete se sousedy, je důkazem a potvrzením toho, že vaše kvetoucí zahrady jsou plodné a obdarovávají vás specifickou chutí, vůní a barvou medu – a to je důvod k oslavě!

Architektonická vsuvka k doplňkům

Řešila jsem to dlouho. Jaké prvky vybrat, aby zapadly do mé čisté „designové“ zahrady a nebyly kýčovité. Ale pak mi to došlo. Nebojte se, tyhle věci nejsou všechny apriori kýč. Kýč je něco, co se snaží vypadat jako něco jiného, i když je to uvnitř ve své podstatě prázdné – ale takové krmítko pro ptáky, pokud skutečně krmí ptáky, má svůj smysl a můžeme se bavit možná o formě, nikoli o smyslu. Lepší nějaké krmítko než žádné, netřeba čekat léta na správný design právě pro vaši zahradu, což píšu s vědomím architekta, který kupoval to správné krmítko celý první podzim a nakonec za to, aby bylo už tu první zimu pověšené, utratil majlant.

Semínka lze nakonec sypat i na mísu pod květináč, pítko lze udělat ze starého podnosu, hmyzí domek jen navrtáním pařezu.

A blížíme se ke konci.

Vypsala jsem téměř všechny prvky, které přináší do zahrady život.

Jednu důležitou věc jsem ale nezmínila a tu my neovlivníme, ani nevysadíme, ani nenalákáme, můžeme ji jen na chvíli zadržet:

9. Voda a terénní modelace

Jednoduše řečeno – udržte si dešťovou vodu na své zahradě.

Máte jí zrovna moc? Pořiďte si podzemní nádrže s přepadem do trativodu nebo veřejné sítě na dešťovku (jak obecní legislativa dovolí). Čím větší, tím lepší, řekla bych. Jednoho dne třeba budete za podzemní zásoby rádi.

Máte svažitý pozemek? Vytvarujte si ve svahu vsakovací prohlubně („svejly“), terasováním udržte v terénu rovinky na vsakování, stahujte vodu do prohlubní („mís“) pod stromy.

Udělejte si zelenou střechu, která dokáže přívalové deště zpomalit a zadržet, a dešťovou vodu do jímky nadávkuje.

Vysaďte si keře a stromy, ať vodu zadrží pod sebou a voda se neodpaří hned. Holá tmavá zem vyschne hned, „bordýlek v roští“ mnohem pomaleji.

Máte-li větší zahradu, můžete si udělat jezírko či rybník s větší mokřadní zónou, ať pojme přívaly co nejlíp. Místo večerních zpráv pak lze příjemněji sledovat vodoměrky.

 

Pod okapy dejte sudy.

Zkrátka udělejte cokoli, ať Vám to neuteče a už vůbec nechcete, aby Vám to spolu s vodou odneslo k sousedům horní úrodnou vrstvu půdy. Pokud se tohle děje a odchází Vám ze zahrady „blátíčko“, je nejvyšší čas na terénní úpravy, které tomu zamezí.

No.

A posledním prvkem zahrady, který napomůže životu v ní, jste

10. Vy

Pozorujte.

Buďte v zahradě duchem, když sekáte, hrabete, sázíte, sejete, sklízíte, trháte, plejete, dosypáváte krmítka, hrnete sníh pod keře, běžíte na kompost, odštipujete odkvetlé květy letniček.

Každou chvíli si totiž všimnete, jak by se to dalo ještě vylepšit. Kde by se dalo něco přidat, ubrat, odkopat, přihrnout, naklonit, snížit, ucpat a dosadit.

Snažte se, spolu se mnou a tisíci dalšími, tím vším, co na zahradách děláme, ať vznikne víc a víc malých ostrůvků přírody, oáz normálnosti.

Zahrad, teras a balkonů, kde se včely nenapasou jen pesticidů z řepky, ani se neodplaví úrodná vrstva zeminy mezi řádky slunečnic či kukuřice. Kde to kvete, bzučí, plodí, tleje a žije.

Než se dá ta naše krajina dopořádku, ať může normální život všech bytostí probíhat alespoň v zahradách.

Dík.e