Mám svoje favority, které ráda používám.
Asi je všechny od pohledu znáte a nemusíte za nimi do Dendrologické zahrady v Průhonicích, ani do Botanické zahrady v Tróji.
Jsou to osvědčené rostliny našich zahrad, některé méně obvyklé, některé historické, ale všechny se u nás cítí dobře.
Přežívají zimy, stíní v létě, voní, kvetou a neumíme si bez nich naši překrásnou českou krajinu ani procházku vilovou čtvrtí představit.
Tramtadadá, přicházejí:
-
šeříky, pustoryly (=“jasmíny“), vajgélie, zlatice (=“zlaté deště“) a kaliny
-
mléče, babyky, břízky, jasany, habry, lípy a buky
-
borovice, kleče, jedličky, modříny a tisy
-
rybízy, maliny, borůvky a muchovník
-
třapatkovky, kopretiny, zvonky, kakosty, orlíčky (=“čapí nůsky“), vlčí boby (=“kukačky“), česneky a dlužichy
-
tulipány, narcisy, ladoňky a krokusy
-
netřesky, rozchodníky, rožec a hořce
A speciální cenu za krásu, která mně vždy vezme dech a vždy mě znovu ujistí, že jsem si vybrala krásnou práci, dostávají
-
růže
-
pivoňky
-
tulipány
-
muchovník
-
traviny
-
sakury
-
kalina vonná
-
denivky
Pokud i Vy nacházíte v těchto rostlinách zalíbení, nabíjíte se na jaře energií, která září ze zlatic jako by to byly žárovky, voní Vám šeříky (a třeba jste s nimi ještě stávali u pomníčku, jako kdysi dávno já), milujete vůni smůly, když stojíte v parném létě pod borovicemi, a pivoňky ve váze Vám připomínají Vaše dětství u babičky, jste tu správně.
